nyní jsou ještě horké

růžky alba

a z rozevřených stránek

stále poznamenaných vůní lepidla

ční ostré kontury právě narozeného

 

tu noc musela hořet všednost

 

a ráno

         na dvojitých sklech brýlí starého činžáku

servírovaný

snídali jsme bílý Karlín

 

pak směr cesty

otiskli jsme do popela

a iluzi rovníku nechali si

obtáčet kolem žeber

 

tomu dnu pukla vydutost

 

ač ohlazený

       jako střep v ústech moře

k nalistování zůstane

jeden z březnových  …